Mexická jízda

ozhodla jsem se na svátky odletět do
Mexika/Meridy, jenomže můj let z Evropy
byl natolik zpožděný (kvůli pohřbu
Václava Havla), že mi uletěl navazující let
z Houstonu, a tudíž jsem tam musela nocovat.
Druhý den (což byl den Štědrý) byl let do Meridy
vyprodaný, a tak mi nezbylo nic jiného než operativně
letět do Cancúnu. Navrch mi ještě aerolinky
ztratily kufr. Létat přes USA a Charles de
Gaulle je tak asi nastejno – i když jste
tam na čas, máte dvě jistoty: nestihnete
to a vaše zavazadlo se stoprocentně
ztratí.
Jenomže v tomhle případě to bylo
ještě horší v tom, že byl Štědrý den
a můj kufr byl plný dárků. Když ani
čtvrtý den nikdo nedokázal identifikovat,
kde zavazadlo je, a já utrpěla „nervové
zhroucení“ v shopech, jako je Wal Mart
(překlimatizovaný hangár plný nekvalitních masových
amerických výrobků), náš mexický kamarád
už to nevydržel. Naložil mě a zbytek výpravy
do auta a odvezl nás někam hodinu mimo Meridu,
do vesnice s hliněnými domy, palmovými
střechami a potulnými psy, za čarodějnicí neboli
La Brujou. Po cestě jsme viděli zabijačku krávy, tři
kostely a unisex beauty salon.
Vysadil nás u domku, kde běhalo asi deset ušmudlaných
dětí, prase a několik hubených psů. Uvnitř
byla betonová podlaha, puštěná malá barevná
TV, lednička, houpací síť a v ní mimino a stůl, na
kterém čarodějnice vykládala karty. La Bruja ale
odmítla udělat ceremonii s vejcem (krouží kolem
vás s nějakými hořícími bylinkami, pak vám po
těle válí čerstvé vejce, nakonec ho rozbije a vylétne
pták), tak, jak ji požádal Mexičan, avšak nabídla
mi vyložení karet. Prý ty byliny, které k ceremonii
potřebuje, rostou jen v pátek, a teď bylo pondělí.
Na mou otázku „zda mi ten kufr přijde“ odpověděla,
že ano, se všemi věcmi a neporušený, ať se
nebojím. Pak mi ještě sama řekla několik věcí, na
co si dát a nedat pozor, na koho a proč…
a dala mi 2 litry nějaké záhadné tekutiny,
kterou si mám třikrát po sprše na
sebe nalít a nechat uschnout, a ještě
podivnou černou vodu, kterou
mám používat jako parfém, prý mě
to ochrání na celý život! Po cestě od
čarodějnice začalo pršet a objevila se
nádherná duha, pak zatmění měsíce…
a pak přišel ten kufr!
V kufru bylo všechno, neporušené a nezmačkané.
Na vile jsme udělali z vody od čarodějnice
rituál a polili se jí všichni. Byl to nějaký vývar z bylin,
jehož příjemná vůně mi připomínala indické
parfémy. Navíc jsem zjistila, že po tom neštípou
komáři, takže to zároveň sloužilo jako repelent.
Druhý den jsme nasedli do auta a vyrazili do Playa
del Carmen oslavit Nový rok. Místní club Blue
Parrot a právě probíhající BPM festival světové
elektronické hudby mě přesvědčily o tom, že tu
vážně není nuda, a bílé pláže, obzvláště v Tulumu,
zase o tom, že je potřeba sem jet znovu.
Nádherné slunečné počasí, vždy magicky volný
stůl v přeplněné restauraci, nikde žádné čekání
a perfektní servis.
Každé ráno jsme začínali snídaní v restauraci
Tropical na 5th Avenue, Playa del Carmen, kde
si pohodlně můžete zkontrolovat e-maily, protože
je tu dobrá wi-fi, navíc tu dělají skvělé čerstvé
Concierge J&T Eva Klejmová píše pro ZEN tentokrát o čarodějnici,
které se šla zeptat na ztracený kufr, a nejlepším jídle na kocovinu.

Rdžusy a snídaně. Můj nejoblíbenější drink byl
Chaya s ananasem a limetou. Chaya je mexická
zázračná rostlina bohatá na draslík a vápník, připomínající
náš špenát. Obědy jsme většinou řešili
pojídáním Guacamole a Ceviche na pláži hotelu
Costa del Mar a popíjením místního piva Sol, do
kterého se dává citron, stejné jako do Corony.
Ceviche Mix tu bylo fantastické. Mexičané mu
říkají „come back to live“ a je to prý nejlepší jídlo
na kocovinu.
Teď už ale zase sedím na letišti v Houstonu a píšu
tento článek. Naštěstí mám ještě trošku lektvaru
od čarodějnice, tak věřím, že to všechno poletí
na čas! n
R
Eva má práci snů.
Létá po světě a testuje destinace.
Její titul „concierge“ totiž
znamená, že se stará
o dovolené movitých klientů.

pdf: